Voják ulovil v roce 1819 v Indii tygra. To, co objevil, však změnilo lidskou historii.

Dnes již známe většinu dochované lidské historie. Před 200 lety tomu ale tak nebylo a nalezení historické památky bylo častokrát pouze náhodou. Tak tomu bylo i v případě komplexu Adžanta, který před lidmi ukrýval úchvatné tajemství téměř 2000 let. Podívejte se spolu s námi na příběh jedné z nejhodnotnějších památek staroindické kultury.

Jak jsme již naznačili, objevení komplexu v indické Adžanta bylo šťastnou náhodou. Na svědomí ji má britský voják John Smith. Jeho skupina byla v dubnu 1819 na lovu tygra v lesích nedaleko města Bombaj. Během stopování tygra objevil John Smith jeskyni a odpojil se od své skupiny. V jeskyni byly stopy po činnosti člověka. Jak se později ukázalo, skupina místních obyvatel jeskyni navštěvovala za účelem náboženských obřadů. John Smith si však myslel, že jde jen o obyčejnou jeskyni a tak na její stěnu nožem vyryl své jméno a datum. Teprve později zjistil, že vstup do jeskyně stojí nad obrovským vstupem do komplexu, který byl později uklizen a odhalen, takže tento jeho “výtvor” je už dnes v takové výši, že ho již není možné vidět.

Od tohoto roku byly postupně objevovány stále další a další prostory komplexu a před lidstvem se otevřelo další historické tajemství podobné, jako bylo objevení Tróje. Adžanta byla vybudována asi v 2. nebo 1. století před naším letopočtem. Jednalo se o důležitý buddhistický chrám, který byl však vlivem úpadku tohoto náboženství v roce 650 opuštěný. Od tohoto okamžiku zůstal chrám vydán napospas přírodě.

Je třeba poznamenat, že chrámy v Adžanta nejsou přírodními jeskyněmi. Buddhističtí mniši dlouhá léta ručně vytesávali tyto překrásné a rozlehlé prostory. To, že to nebyla jednoduchá práce, je zřejmé. Komplex se totiž skládá z celkem 29 jeskyní, které se dělí na dvě skupiny, a to obřadní a obytné. Každá z jeskyní je jedinečným architektonickým a uměleckým dílem. Obsahuje několik vchodů a složitě konstruován interiér, vzácné náboženské malby a řezby.

Podle odborníků postavili buddhističtí mniši toto veledílo proto, aby vybudovali úkryt před silnými monzunovými dešti, které jsou v této části Asie tak typické. Navíc vědci předpokládají, že v období vzniku tohoto chrámového komplexu bylo počasí v místních zeměpisných šířkách ještě nepříznivější než dnes. Další zajímavostí je, jak dokázali mniši sladit rozestavení jednotlivých prostorů s přírodními zákony. Mnohé jeskyně jsou totiž synchronizovány s letním a zimním slunovratem, tak že Slunce proniká přes okna do místností přesně v tyto dny. Jiné jsou zase propojeny s jinými kosmologickými zákonitostmi, jako například postavení planet nebo hvězd na noční obloze.

Komplex náboženských chrámů v Adžanta dnes patří do seznamu Světového dědictví Unesco a také mezi nejnavštěvovanější památky staroindické kultury v Indii. Na toto místo vás dovezou speciální ekologické zelené autobusy, protože kvůli ochraně místního ekosystému je přístup ve vlastním vozidle zakázán.

loading...
VE ČTENÍ ČLÁNKU POKRAČUJTE NA DALŠÍ STRANĚ.